Škola investování 35: Fundamentální analýza 8. část

5970x přečteno

Pokračování firemní fundamentální analýzy s hledáním vnitřní ceny akciového titulu. V tomto a následujících dílech budou představeny jednotlivé metody pro zjišťování vnitřní ceny akcie i s názornými příklady jejich výpočtu.

Vnitřní hodnota akcie

Vrátíme - li se k výpočtu vnitřní hodnoty akcie, musíme znát další veličiny. Rozhodující pro výpočet je časový horizont. Koupíme-li akcii na dobu jednoho roku, musíme přepočíst budoucí příjmy, které nám za daný rok akcie přinese, na současnou hodnotu, což znamená vzít v potaz dividendy, pokud je firma vyplácí, i očekávaný kurz v době prodeje. Pokud se rozhodneme držet akcii jeden rok, vzorec zní:



kde:         V0                značí vnitřní hodnotu akce dnes,

               D1                očekávanou dividendu vyplácenou v roce držby,
               P             je očekávaný prodejní kurz, a 
               k             určuje požadovanou výnosovou míru investora.
 
Jestliže se rozhodneme držet akcii dva roky, výpočet je analogický k výše uvedenému, avšak nesmíme zapomenout přičíst a diskontovat dividendu i v druhém roce.
Univerzální vzorec zní:


 
kde:         n              je počet let držby akcie. 
 
Nyní se podívejme na výši dividendy a dopad změn na vnitřní hodnotu akcie. Pokud dividenda roste či klesá konstantním tempem g, musíme tuto změnu při výpočtu zohlednit. Závorka 1 + g značí navýšení/snížení dividendy o danou hodnotu změny.
 
 
 
Tempo růst g můžeme zjistit několika možnými způsoby. Prvním z nich jsou historická data o vyplácených dividendách, která se dosadí do vzorce:
 
 
 
kde          t               je počet let, po dobu kterých je dividenda vyplácena,
               D0             je výše dividendy dnes a
               D –t           výše dividendy v minulosti.
 
Příklad: Víte, že dividenda před dvěma lety činila 6,61 dolarů a dnes činí 8 dolarů. Dosazením do vzorce dostáváme hodnotu veličiny g, která je 10%.
 
 
 

Rentabilita vlastního kapitálu

Tento vzorec se používá především u společností se stabilním vývojem. Dalším způsobem zjištění hodnoty g jsou odhady analytiků nebo výpočet pomocí firemních finančních ukazatelů. Používá se tzv. udržovací růstový model, jehož podstata tkví v ukazateli charakterizující výkonnost firmy (rentabilita vlastního kapitálu - ROE) a v míře zadrženého čistého zisku.
 
Ukazatel ROE zjistíme podílem celkového čistého zisku a výše vlastního kapitálu. Společnost má tři možnosti při nakládání se ziskem:
 
  • rozdělení mezi akcionáře formou dividend,
  • zadržení veškerého zisku ve firmě v rámci reinvestice,
  • v určitém poměru realizuje předchozí dvě možnosti. To znamená, že část zisku zůstane ve firmě a část se rozdělí mezi akcionáře.
 
Míru zadrženého zisku, jinými slovy aktivační poměr, zjistíme odečtením dividendy na akcii od čistého zisku na akcii a tento rozdíl je podělen opět čistým ziskem na akcii. Z tohoto jednoduchého vzorce tak víme podíl zadrženého zisku a pokud vydělíme pouze dividendu na akcii čistým ziskem na akcii, víme také dividendový podíl. Pokud sečteme hodnoty jednotlivých podílů (tj. zadrženého zisku + dividendového podílu), z matematických zákonitostí dostaneme číslo jedna. Ve chvíli, kdy známe pouze výši dividend a čistý zisk, můžeme lehce dopočítat aktivační poměr.
 
Vzorec pro výpočet tempa růstu g pomocí udržovacího růstového modelu zní:
 
 
 
kde:         E             je výše čistého zisku,
                EQ          udává výši vlastního kapitálu,
                b             je aktivační poměr, vyjádřený jako 1 - dividendový podíl.
 
Tímto vzorcem končíme tématiku dividendového diskontního modelu s konečnou dobou držby a v následujícím díle se podíváme také na diskontní model, avšak s nekonečnou dobou držby.
 
Tento díl je citací knihy s názvem Začínáme investovat a obchodovat na kapitálových trzích od člena Klubu investorů Davida Štýbra (knihu naleznete zde).
 
Autor: redakce