Rozhovor s Miroslavem Motejlkem nejen o podnikání v Česku (video)

2746x přečteno

Rozhovor s panem Motejlkem vzniknul před jeho přednáškou na Investiční konferenci 2013 pořadanou Klubem investorů. Popovídal nejen o začátcích projektu Motejlek.com, ale i českých miliardářích a své kariéře.

Video (25min)

Michal: Co znamená vaše přezdívka Kaldor004 na Skype, nebo jak vznikla?

Motejlek: Vznikla tak, že Nicolas Kaldor je, nebo byl, můj oblíbený ekonom už od vysoké školy, to znamená nějakých 25 let. Osobně považuji tohoto britského ekonoma za jednoho z největších ekonomických velikánu v dějinách ekonomických učení a myšlení.  Myslím, že mě právě k tomuto menu přivedl pan Olšovský, což byl profesor z VŠE, podle mě velmi významná osobnost, která vyučovala dějiny ekonomických myšlení.

Michal: Takže je to taková pocta. To je hezký.

Motejlek: Vnímám to tak. Vnímám to jako poctu a navíc vždycky jsem se cítil s myšlením jako keynesiánec než cokoliv jiného. 

Filip: Vy jste ještě v 90-tych letech pracoval jako šéf v strojařské firmě…

Motejlek: Finančního ředitele jsem dělal ve společnosti KÖGEL. To byl výrobce mrazírenských a plachtových návěsu, vlastně byl to nástupce společnosti Orličan, což byl největší výrobce mrazírenských návěsů vůbec v zemích RVHP.

Filip: Jak jste se z této pozice dostali ke kariéře ekonomického novináře?

Motejlek: Zjistil jsem, že dělat finančního ředitele ve společnosti, která nemá dluhy a dělá v zásadě pro majitele, který rozpouští výrobu do své sítě, je v celku nezajímavé zaměstnání a dělal jsem si srandu z kamarádů, kteří působili v mediích, že píšou o byznysu (o ekonomice) blbě. Takže jeden z nich mi nabídl, jestli bych nechtěl nastoupit do lidových novin a mně to přišlo výrazně zajímavější, než pracovat ve strojírenské firmě, kde jsem navíc, představte si, v roce ‘97 musel jako finanční ředitel používat píchačku.

Michal: Takže pravděpodobně finanční motivace pro vás asi nebyla primární. Tudíž když si představím finančního ředitele na pozici novináře…

Motejlek: Já jsem si dokázal pro začátek vytvořit nebo vyjednat poměrně dobré mzdové podmínky. Byli pochopitelně horší, ale ne nějak extrémně výrazně.

Filip: Od novinařiny jste se poté pustil do vlastního podnikání a založil jste si vlastní server. Nebyl to pro vás risk přijít o celkem dobře placené místo a jít do rizika?

Motejlek: Je pravda, že určitě jsem byl jeden z novinářů s nejvyšším platem v Česku, ale já jsem byl vyhozen z Týdne. Vydavatel trošku nezvládl svoji odvahu a přikročil k tomu, protože jsi myslel, že řekněme jistí byznysmeni k němu budou přistupovat mírněji, takže já jsem najednou zůstal na trhu volný. V zásadě všichni o mne měli zájem, ale postupem času měli obavu: „tohle to je problémová osoba“, jenže já jsem měl v tu dobu obrovskou výhodu, že jsem měl velké množství čtenářů, kteří třeba Týden kupovali, nebo četli kvůli mne. Takže ti čtenáři mi zůstali, a to jsem zjistil velmi krátce po té, co jsem spustil Motejlek.com v také jakoby pionýrské, nebo trošku naivní začátečnické podobě. Viděl jsem, že čtenost nejdřív byla 42 lidí za den, pak najednou byla kauza Lemikon na Slovensku a já jsem mel najednou desítky tisíc. Pomohla mi určitě kauza Lemikon, která ten web hodila úplně do jiné situace. Pak to vlastně skončilo tak, že ministr Mikloš mluvil o tom, že nějaký Motejlek zachránil Slovensku 60 milionů Euro. Takže myslím si, že to bylo fajn.

Michal: A to byl ten okamžik, kdy už jste viděl ten potenciál toho Vašeho působení na internetu?

Motejlek: Já jsem ještě měl nějakou obavu to zpoplatnit, protože když u mě kupoval podíl Ondřej Tomek, tak říkal, že nenašel na světě podobný příklad. Takže to bylo vlastně v téhle podobě úplně první. Naše první námluvy skončili tak, že podle něj to nemá ekonomiku, ale já jsem musel hledat tu ekonomiku, takže jsem to risknul. A pamatuji si prvního předplatitele Františka Hečka, který patří mezi nejčastěji diskutující stále čtenáře na Facebooku – (Motejlek.com).

Filip: Takže řekněme, že vy jste zpoplatnili ten obsah na webu až později.

Motejlek: Já jsem ho zpoplatnil zhruba po roce a půl provozu. Do té doby jsem žil z nějakých rezerv. Přiznám se, nikdy jsem nepatřil mezi novináře, kteří žili z výplaty k výplatě, což je jakoby většina novinářů v Česku a to je prostě špatná situace. Navíc manželka měla slušný příjem, takže jsem nebyl pod takovým tlakem. Takže jsem potřeboval vytvořit nový web a měl jsem představu kolik to bude stát peněz, protože člověk čte v novinách „webové stránky ministerstva, nebo státní firmy stojí stovky tisíc, možná miliony“, ale mně to nakonec stálo 23 000 a to jsem netušil. Myslel jsem, že budu muset platit stovky tisíc, protože v IT byznysu jsem to odkládal, protože první verze webu byla vlastně zdarma, protože jsem si skutečně zadal do Google jak si udělat web a přes systém Webnote jsem si ho vytvořil sám.

Michal: Mně by zajímalo, jak se tvoří cena u takového typu projektu. Jste první na světě a chtěl jste to zpoplatnit. Jak jste nastavil cenu?

Motejlek: První na světě říkal Ondřej. Já jsem to nezkoumal. Je to asi tak, že nikdy jsem nic takového nezkoumal. Přišlo mi, že 10 000 za rok je rozumná cena, pak jsem si říkal, že 12 je nějaký časoběh a pak někteří lidé si stěžovali, že je to drahé. Tak jsem přemýšlel, jestli je to drahé nebo ne a zvýšil jsem tu jednu registraci na 14 tisíc. Pokud budu další stížnosti tak to ještě určitě zvýším. Tam jde o to, abyste našli cílovou skupinu, která je ochotna to zaplatit, a ta cílová skupina se zřejmě našla. Není pochopitelně tak široká jako v případě Blesku, nebo mainstreamových medii a podobně, nic méně je solventní a je ochotná a připravená zaplatit.

Michal: Mně se líbí to pravidlo: „když si zákaznici stěžuji tak zdražit“. Myslíte si, že by to tak mohlo fungovat v nějakém jiném podnikání?

Motejlek: Nevím, jestli v jiném, ale mi to zkusíme opět s projektem MotejlekART – občasník, časopis který se nebude příliš věnovat byznysu, ale bude spíš o tom „ART“, o umění. Jednali jsme již s distributorem. Nejdřív jsme řekli, že cena bude 100 korun. Říkali, že to je strašně drahý. Já jsem si říkal, že dobrý je 1-2-3 (jedna-dva-tři), takže 123 korun a teď zvažuji, že by to mohlo být 130 korun (smích). Uvidíme, k čemu se nakonec rozhodneme, ale všichni mě zrazují, že to je cena, kterou nikdo nebude ochoten platit. Přesto to chceme zkusit a uvidíme. Navíc chceme vytvořit jiný způsob distribuce než běžní - řekneme, že nějakým přímým prodejem.

Filip: Kdo je cílovou skupinou na Motejlek.com? Kdo jsou ti platící zákazníci?

Motejlek: Tak když to vezmu zjednodušeně, vytvořil jsem nějaký seznam nejbohatších lidí v česku a na Slovensku, kteří mají přes 750 milionů majetku netto. Řekneme, že tam se recruituje část. Jsou to v zásadě skoro všechny velké poradenské, auditorské a advokátní kanceláře, největší finanční skupiny, banky, hodně fyzických osob…

Filip: Takže ti bohatí lidé, nebo lidé z toho řebříčku se chtějí podívat na ostatních, nebo si o nich přečíst zprávy?

Motejlek: Určitě mezi našimi zavřenými správami existují jména, která nikde nenajdete. Když dáte do Googlu tak nevyjde k nim nic, ale u nás ty jména jsou. Jednak jsou v  řebříčku a jednak jsou k nim informace. Máme informace, víme kdo, komu, co… Určitě jsem jediný novinář, který zná všechny firmy Františka Savova. Ty informace my máme a lidí to zajímá, protože to také nevědí.

Michal: Jak je to možné, že získáváte takové informace?

Motejlek: V médiích jsem od roku 1997 a ty zdroje se postupně vykrystalizovali do podoby, která je dneska. Nejdůležitější je, že jsou ty zdroje přesný a pravdivý. Máte typ informace, kterou jsme třeba měli, že: „největší nabídku na NET4GAS podal Allianz a Borealis“. Reuters na tom 14 dní pracovali a nakonec to úplně neověřili a pustili to. Zjistili to až 14 dní po nás. S kolegou Skočdopolem to dokážeme.

Filip: Když si dobře pamatuji, tak na Facebooku jste psali o tržbách přibližně 5 milionu korun. Stačíte na to 2 lidi? Na novinářskou práci i správu webu?

Motejlek: O správu webu se nám stará firma z Brna.

Filip: Takže nějaké náklady navíc …

Motejlek: To nejsou ale nijak zásadní položky. Uvažujeme však o nějakých změnách, ale uvidíme. Zkoušeli jsme anglickou verzi, ale nenašli jsme pro to zatím ekonomiku, i když máme předplatitele na Kajmanských ostrovech, v Londýně, ve Washingtonu, v Berlíně…

Filip: Oni to čtou v češtině?

Motejlek: Čtou to v češtině anebo třeba si to překládají. Například měli jsme fond spadající pod Cargill, který měl velký balík dluhopisů Sazky. Oni nějakým způsobem zjistili, že ty informace, které máme, jsou pro ně relevantní a udělali si to předplatné, takže si to zřejmě překládají.

Michal: Kolik času věnujete tomu projektu? Já si představuji, že to musí být hodně časově náročné.

Motejlek: Furt. Nepřetržitě. Nejvíc práce však udělám, když jedu na dovolenou, takže hodně jezdím na dovolené. Tam nemám žádné schůzky, mám klid na práci.

Michal: Co si myslíte, jakou máte nejdůležitější vlastnost pro úspěch na takovém projektu? Ptám se, protože na mně to působí, že to hodně stojí na vaší osobě.

Motejlek: Asi ano. Určitě to nebyl žádný výpočet toho co, kde, nebo jak bude. Prostě jdeme vlastní cestou a neohlížíme se na zaběhnuté pořádky nebo zvyky. Prostě jít, psát, být nejrychlejší, mít přesné a pravdivé informace.

Michal: Postupně se rozšiřujete, teď bude i nějaká tištená verze. Máte nějakou vizi, jak hodně chcete narůst? Chcete budovat „mediální dům“?

Motejlek: Mám ve firmě společníka -  Ondrej Tomek, který koupil 34% podíl ve dvou tranších, a pochopitelně s ním už máme poměrně významnou sílu a v zásadě můžeme koupit na trhu skoro všechno. Uvidíme, co se namane, ale předpokládám, že během 5-7 let přijdou 2 vlny, které plně smetou některá média, které dosud známe a zdají se nám jako velmi silná, ale myslím si, že nebudou. Tady může přijít naše příležitost, protože ti vlastníci ještě furt vidí cenu v růžových brýlích. Ale myslím si, že v případech některých známých mediálních domů je v zásadě nulová.

Filip: Když jste mluvili, že půjdete do papírových novin, myslíte si, že papírové noviny mají vůbec budoucnost?

Motejlek: Já osobně si myslím, že ne. Pouze v případě nějakých nabitých, třeba 4-stránkových novin.

Filip: A ty by se prodávali za 14 tisíc korun ročně?

Motejlek: No to předplatné určitě, možná i za víc. Hlavně by tam byla 1 stránka inzertní a ta by byla extrémně drahá. Takže myslím si, že tudy by ta cesta mohla vést.To tištené znamená, že to nebudeme dělat o byznysu. Já mam pochopitelně spoustu nabídek vydat nejbohatší Čechy i Slováky, ale já nechci, aby ty informace byly úplně veřejné. Věřím, že moji předplatitele jsou lidé poučení a umí s tou informací naložit správně. Nechci způsobovat těm bohatým nějaké problémy.

Filip: Takže proto je tam ta vysoká cena? Je to taka bariéra vstupu?

Motejlek: Ano je to do jisté míry bariéra vstupu, ale nebyl to kalkul při stanovení ceny.

Filip: A dneska to funguje dobře. Zřejmě se to jen tak nerozšiřuje.

Motejlek: Myslím si, že ne. Já jsem odmítl poskytnout předplatné Ringieru, Forbesu, velkým PR agenturám a jiným mediálním domům z důvodu, aby na tom nějakým způsobem neparazitovali a neskandalizovali informace, protože některé z nich to prodávali v rámci svého servisu, což mi přišlo jako hanebnost.

Michal: Já jsem četl v nějakém rozhovoru, že jste odmítnul předat členství. Mně by zajímalo, že když si od vás koupí nějaká fyzická osoba nebo někdo fiktivní a začne ty informace používat, dá se proti tomu nějak bránit?

Motejlek: Myslím si, že když to zjistím tak ho mužů odpojit okamžitě. A nemám fiktivní osoby, ale osoby, které to kupuji pro jiné osoby. Já na to většinou přijdu nebo dokonce mi to sám řekne, když se někde potkáme. To je příklad jednoho investora, který investuje do lázeňství.

Michal: Dokážete si do budoucna představit, že byste Motejlek.com opustil? Že by to za Vás dělal někdo jiný a vy byste na něj dohlížel například na strategii.

Motejlek: To doufám, že se stane. S tím určitě počítám a doufám, že se budu moct věnovat dceři a pobývat třeba v Portugalsku, které jsem si oblíbil ze všech zemí asi nejvíc.

Filip: Ale ten portál je zatím velmi navázán na vaši osobu, takže nevím, zda je reálni, že by jste Vy odešel…

Motejlek: To není tak, že bych odešel, protože vždycky budu psát, vždycky budu mluvit s těmi lidmi, vždy budu mít ty informace, ale třeba se tomu nebudu tak intenzivně věnovat.

Michal: Kdyby tedy měl byt někdo Váš následovník, bude to vypadat tak, že mu předáte seznam kontaktů? Na mně to působí tak, že je to hodně o těch osobních kontaktech, že znáte spoustu lidí.

Motejlek: Já pracuji s Petrem Skočdopolem a ten si buduje síť velmi rychle a jeho schopnosti jsou na trhu poměrně unikátní. V době kdy končil jako šéfredaktor v časopisu Instinkt, tak na trhu byla vlažná reakce na to, jestli ho zaměstnat nebo ne. Zaměstnal jsem ho a jinak je to můj kamarád, což někdy bývá riziko, ale vím, že je to dospělý člověk, a že to bude fungovat a dneska si myslím, že je to určitě jeden z nejžádanějších novinářů. Takže dnes by ho každý rád koupil a zaplatil mu poměrně velké peníze.

Filip: Dnešní přednáška v Klubu Investorů bude o podnikání v Čechách, co o tom můžete říct?

Motejlek: Stále vidím spoustu problému, například nerovné postavení na trhu. Existuje velké množství firem, které se jako pijavice přisály na veřejné zdroje a vysávají je. Pokud někdo chce podnikat slušně a podniká v oborech, které jsou nějakým způsobem spojené se státem, tak je v obrovské nevýhodě, protože i v tendrech soukromých firem dává standardní cenu, aby měl přiměřený zisk. Ale firma přicuclá na stát může nabídnout dumpingovou cenu a to je prostě obrovský problém. Nedodržují se dohody. Dva si podají ruku a ten jeden ho prostě okrade. To se podle mě děje ještě hodně často. Je tady problematická věc - adorace médií některých lidí, kteří jsou zřetelnými darebáky, nebo zloději. Jejich úvěry jsou ve workoutu, mají obrovské dluhy, a přesto jsou bráni jako vzorové. Další věc co mně děsí je, že Miloš Zeman sebou bude vozit na zahraniční cesty pupkaté továrníky, kteří když mají zakázku v Turecku tak ji nedodrží a Turci je penalizují. Když mají zakázku tady od ČEZu, nejsou schopni dodat kotle, takže ČEZ neudělá nic. Proste to je příšernost. Měli by se rozjet úplně jiní lidi. Ta ekonomika je nemoderní. Prezident říká, že bude vozit továrníky. Proč nevozí lidi, kteří podnikají vlastní hlavou, podnikají v IT. Můžou prodávat svoje produkty globálně. Takže tady vidím obrovský problém. Ta ekonomika, ta politická realita je úplně mimo. Ti lidi jsou úplně mimo realitu, nikdy nepodnikali. Představte si Miloše Zemana, ten si vůbec za sebe neplatí účty. To za něj oběhne někdo jiný, platí to za něj. To samé Václav Klaus. Ti lidi žijí v komunismu, úplně mimo. A jsou to vlastně naši 2 prezidenti, kteří budou udávat v tomhle tom nějaký tón. To je prostě příšerný.

Michal: Je možná škoda, že jste nekandidoval.

Motejlek: Tak já nemám politické ambice. Já chci dělat to, co dělám, protože mě to baví. Parlament je o tom, aby se někdo dohadoval, vyjednával, dělal ústupky, a to já dělat nechci. V žádném případě nechci ustupovat, nechci se dohadovat, když nejsem o věci přesvědčený. A to muže dělat jen politik, nebo člověk, který chce dělat politiku. Musí přistoupit, musí vědět, že bude dělat kompromisy, a já je dělat nechci.

Michal: Co si myslíte, že by se muselo stát, aby vám podobní nebo schopní lidé chtěli do té politiky jít, protože mně se to zdá, že někdo, kdo je schopen živit se podnikáním, do politiky nechce.

Motejlek: Celý systém… Já nevím, co bych řekl na takovou první ránu. Ale musí se změnit strašně moc věcí. Já bych řekl, že se tady musí zavést takový jakoby skandinávský systém, už to úřednictvo - kam jezdíme na sever, když jdete na úřad, tak všechno funguje úplně bezvadně. Oni si uvědomují, že mají zaměstnání, mají penzi a mají sociální systém díky tomu, že vy podnikáte, že odvádíte daně, že je platíte. Platíte je vysoké, ale máte od nich perfektní servis, a to u nás absolutně neexistuje. Velká evropská média adorují na ministra financí Kalouska, který až skončí na ministerstvu financí, tak za dobu éry jeho ministrování, plus dobu pana Janoty, která byla vlastně jeho, bude kumulovaný schodek státního rozpočtu 900 miliard nebo bilión korun. „Musíme šetřit“. Šetří se na úplných hloupostech. Musí se přece říct, že musíme začít něco dělat s mandatorními výdaji. To je ten základ. Tam musíme něco udělat. Pokud neuděláme nic tam, tak se nic nehne. Bohužel existuje politický cyklus, je 4 letý, a nikdo s tím nic dělat nebude. Máme neskutečně slabou vládu. Předseda vlády je do něčeho úplně vtažen, jde to úplně mimo něj. Rozpadá se mu rodina, rozpadá se mu strana, rozpadá se vláda, rozpadá se úplně všechno.

Filip: Vy si myslíte, že se podnikatelské prostředí od 90 let až tak moc nezměnilo?

Motejlek: Stali se věci, které jsou strašně důležitý. Například první firma, která vzešla z Česka - AVG, vstoupila na burzu. Stalo se to, že české firmy, nebo skupiny, jako Agrofert, EPH nebo Penta, kupují firmy v Německu, expandují na západ, tam kupují společnosti. Je strašně důležitý, že se neorientují jenom na východní trhy, nebo na asijské trhy, ale že jdou… To jsou strašně důležitý věci. Takže jsou tady určitě, nazvu to vynikající jedinci nebo skupiny, které mají tah. Ale obecně, když se podíváte do detailu na menší firmy, kdy se na první pohled zdá, že fungují dobře, tak často zjistíte, že fungují dobře, protože jsou napojeny na veřejné zdroje. A je jich strašně moc.
Já vyhledávám ty bohaté lidi do toho seznamu. A často při tom na něco narazím, koukám se, a řeknu: „To jsou zajímavé zisky, možná by stálo za úvahu pořádně propočítat, odkud jsou ty peníze“. A pak zjistíte, že to jsou všechno veřejné zakázky. Veřejné zakázky musí být, ale je otázkou, jestli tam neunikají stovky miliard korun.

Filip: Já bych se chtěl zeptat -  z toho seznamu nejbohatších lidí v ČR a na Slovensku, který děláte… Řekli jste slova nebo označení slušní a darebáci. Kolik z nich mohou být ti slušní – percentuálně, a kolik je darebáků. Může to být půl na půl?

Motejlek: Ne. To nedokážu říct, ale řeknu to takhle. Myslím si, že z 20 nejbohatších můžu říct u 5, že jsou opravdu slušní a svůj majetek nabyli poctivou a slušnou cestou.

Filip: Ale ti ostatní se možno trošku zlepšili za těch 20 let…

Motejlek: Někteří se zlepšili, ale stejně zůstala jedna věc. Jsou trošku asociální až psychopatičtí. Když prostě pozorujete jejich výstupy, tak nejsou úplně v pohodě.

Michal: Tak budeme doufat, že jich tam těch slušných přibude více.

Motejlek: Tak to doufám

Michal: Díky za rozhovor.

Zdroj: ako-investovat.sk

Autor: redakce