V minulosti se ve stánku s rychlým občerstvením dalo koupit skutečně vše, od výše zmíněných nudlí až po ústřice a jiné mořské plody. K vzniku novodobých fast foodů napomohl v roce 1916 americký White Castle, jenž návštěvníkům restaurace otevřel kuchyni a zpopularizoval tím hamburgery. Skutečný nástup však nastal po druhé světové válce s nástupem McDonaldu a jejich Drive Thru, který si rodiny skutečně zamilovali. Od této doby se odvětví mnohonásobně zvětšilo až na současných 568 miliard USD výnosů ročně po celém světě a 225 miliard USD výnosů v rámci USA (dle výzkumu IBISworld). Odvětví má výhled růstu na 617,6 miliard USD výnosů celosvětově, resp. 246 miliard v USA v roce 2019. V tomto odvětví je zaměstnáno přes 13 milionů lidí na celém světě.

Poměr tržeb vůči celosvětovým tržbám, Zdroj: Plunkett Research

 

Přestože se odvětví takto rozrostlo, tak v posledních několika letech se jeho veřejný obraz zhoršil. Fast foody bývají převážně kritizovány za své produkty, jež jsou nezdravé a vedou k obezitě, a za kvalitu surovin používaných při jejich výrobě. Kontroverze také vyvolává reklama zaměřená na dětské spotřebitele. Kritika se také nemusí minout jejich přístupu k zaměstnancům. S tímto image se snaží fast foody urputně bojovat. Zavádějí méně kalorické produkty a pro výrobu využívají zdravější suroviny. McDonald například chce do roku 2017 v USA přestat používat kuřata krmená látkami s antibiotiky. Simultánně se má rozšířit používání tzv. cage-free eggs (vajíčka snášená slepicemi nechovanými v klecích). Ke stejným krokům se v minulosti zavázaly také Burger King, Nestlé SA či Starbucks Corp. a tím přeměnily poptávku po vejcích v USA. Další řetězce přestaly využívat nebo omezují využívání umělých barviv. U nás si například při návštěvě McDonaldu můžete všimnout propagace používání českých ingrediencí s historií jejich původu.

Fast foody však stále zůstávají pod tlakem veřejnosti a proti jejich dalšímu rozvoji může zasáhnout rostoucí obliba zdravé výživy, především ve vyspělých státech. Dalšími negativními faktory jsou nové regulace ze strany státu, popřípadě skokové zdražení jednotlivých surovin, přičemž řetězce již dnes čelí zdražování hovězího masa. Společnosti jsou také pod tlakem zlepšujícího se trhu práce a odborů v USA, které povede k zvyšování nákladů na mzdy. V listopadu se konal protest za zvýšení mzdy ve fast food řetězcích na 15 USD za hodinu. Podobné představy o zvedání minimálních hodinových mezd nyní zaznívají i z úst politických představitelů, což však může být pouze jejich předvolební tah. Takové zvednutí by bylo jistě postupné v rozmezí několika let, přesto by to bylo zvýšení o 76 % z dnešních průměrných 8,5 USD na hodinu. Negativní nálady proti řetězcům se také mohou projevit zvýšením nákladů za reklamu.

Na druhou stranu mezi silné stránky a příležitosti patří stále rychlost obsloužení zákazníka. V dlouhodobém měřítku jistě není na škodu růst světové populace o cca 1,1 % ročně (80 mil.). Pozitivní je také trend stravování se více „venku“ než v domácnosti. Dle americké restauratérské organizace National Restaurants Association v květnu 2015 poprvé v historii USA prodeje v restauracích předčily prodeje potravin v obchodě. Přestože je tento trend nepopiratelný, statistika může být poněkud zavádějící, jelikož v ní nejsou zahrnuty giganti jako je WallMart či Target, jež jsou braní jako všeobecný retail prodejce, přestože také prodávají potraviny. Dle zmíněné asociace by se útrata v restauracích měla zvednout o 3,8 % v roce 2015. Na co také nesmíme zapomenout je dostupnost fast foodů a cena jejich produktů. Možná si to v České republice neuvědomujeme, ale v západních zemích a USA patří fast foody mezi nejlevnější formy stravování. Oproti tomu se přechod na zdravou či bio výživou může pěkně prodražit. Kapitolou samo pro sebe by byly možnosti pro rozvoj fast foodů se zdravými a lehkými produkty.

Potřeba je také zmínit model, ze kterého společnosti generují svůj zisk. Jednotlivé restaurace jsou buď provozovány napřímo samotnou společností, nebo na bázi franchisingu. V případě přímého provozování společnost nese všechny náklady a starosti o provoz restaurace. Na druhou stranu také dostává veškerý výnos. V případě franchisingu se provozovatel restaurace většinou stará o dennodenní provoz restaurace. Fast food společnosti dostávají od provozovatele poplatky za značku, množství prodaných produktů, popřípadě nájem z vlastnictví provozovny. Jednotlivé společnosti se liší různou mírou využití těchto modelů. Výhodou přímého provozování oproti franchisingu je, že celý výnos jde přímo společnosti. Franchising nabízí rychlejší možnost rozvoje společnosti.

Schéma franchisingu, Zdroj: Market Realist

Po úvodu do odvětví rychlého občerstvení se nyní zaměříme na jednotlivé finanční ukazatele a jednotlivé společnosti. Na amerických burzách můžeme nalézt 66 společností, které jsou řazeny do odvětví „restaurants & specialty eateries“. Všechny tyto společnosti však neprovozují řetězce rychlého občerstvení. Jsou mezi nimi provozovatelé luxusních restaurací pro movitou klientelu, společnosti provozující full servise restaurace a další specifické variace z restauračního odvětví. Dokonce jsou zde i společnosti, které „pouze“ provozují franchisingové restaurace jiné společnosti. Někdy je samozřejmě problém danou společnost přesně zařadit. Pokud je společnost zaměřena na limited service podniky, tak patří spíše do fast food odvětví. Společností zaměřených na fast food je zde však přes polovinu a na jejich finanční ukazatele se zaměříme.

  • Kapitalizace společností je v rozmezí od 24 milionů USD do 105 miliard USD reprezentuje „obr obrů“ McDonald. Celková kapitalizace všech společností je přes 289 miliard dolarů.
  • PE valuace se pohybuje v rozmezí od 14 po rekordmana 127 (The Habit restaurant Inc. ticker HABT) s průměrem 34.
  • PS je nejmenší 0,24 až po 9 u jednoho z nejnovějších přírůstků fast foodů Shake Shack s průměrem okolo 2,34
  • PB po vyřazení 5 největších extrémů je lehce přes 5
  • Z 35 restaurací pouze 12 vyplácí průměrnou dividendu 2,70 % s průměrným payout ratiem 58,90 %.
  • Hrubá marže se pohybuje mezi 7 a 83 procenty s průměrem 44,65 %.
  • Čistá marže se pohybuje mezi (31) a 21 procenty s průměrem 5,31 %.
  • Společnosti mají Beta koeficient 0,62, což značí, že jsou méně volatilní než trh

Zdroj: FinViz screener k 27.11.2015

Během let 2014 a 2015 přibylo oproti pokrizovým rokům, kdy žádné nové IPO neproběhly, šest, resp. tři nové veřejně obchodovatelné společnosti. Tyto IPO společnosti stojí za jistým boomem fast foodů v USA a zároveň jsou také jedním z důvodů strádání dvou fast foodových kolosů, na které se nyní podívám detailněji. Představíme si společně společnost McDonald's Corp. a Yum! Brands, Inc. (KFC, Pizza Hut, Burger King a další).

Zdroj: FinViz screener 27. 11. 2015

Společnost McDonald je na první pohled daleko větší než Yum! Brands, Inc. Je to obr mezi obry s kapitalizací 105,5 miliardy USD s 36 tisíci restauracemi ve více než 119 zemích světa a s 420 tisíci zaměstnanci. Více jak 80% restaurací jsou franchízy. Ačkoliv provozují přímo pouze 20% restaurací, generují z nich tržby v hodnotě 4,282 miliardy USD oproti příjmům z franchizových restaurací o velikosti 2,332 miliardy USD. Vyšší operační příjem však společnost generuje z provozu franchíz, což je způsobeno větší marží o velikosti 82,2 % proti 15,8 % z přímo provozovaných restaurací.

Tržba za Q3/2015 rozdělena dle trhů, Zdroj: Výroční zpráva McDonaldu

Yum! Brands, Inc. se od společnosti McDonald liší na prvním místě záběrem svých restauračních značek. Není specializovaná pouze na jednu značku, ale má jich hned několik. Jsou jimi KFC, Pizza Hut, Taco Bell a WingStreet. Tyto jednotlivé značky diverzifikují portfolio zaměřením se na jiný druh občerstvení. Yum! Brands, Inc. může svým zákazníkům nabídnout smažená kuřata, pizzu nebo texaskomexickou kuchyni. Společnost provozuje 41 tisíc restaurací, výše zmiňovaných značek, ve 125 zemích světa. Poměr přímo řízených restaurací je 23 % ku 77 % franchizovaných. Rozdíl mezi hrubou marží z přímých restaurací a franchíz je podobný jako u McDonaldu.

Díky portofliu různých značek mohou mít Yum! Brands více svých restaurací na jedné lokaci. Na druhou stranu mezi těmito restauracemi funguje jistý kanibalistický efekt, kdy jedna bere zákazníky druhé restauraci, také tyto provozovny na jediném místě nemají tak výrazný synergický efekt, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Nejvíce společnost zastupují KFC a Pizza Hut. Taco Bell má přibližně poloviční zastoupení. Společnost operuje zvláště dvě divize, v Číně a Indii. Obrovský nepoměr tržeb generovaný z Číny je zapříčiněn, že zde společnost provozuje velké množství restaurací napřímo kvůli vyšší kontrole. Mimo Čínu a Indii má společnost 91 % franchíz.

Poměr restaurací a tržeb dle divizí Yum! Brands Inc. Zdroj: Výroční zpráva Yum! Brands Inc.

Obě společnosti generují velké množství volných peněz, které používají na udržení business modelu a ve velké míře je vracejí akcionářům. Společnosti mají podobnou dividendovou politiku, kdy vyplácejí 73,5 % (McDonald) a 76,5 % (Yum! Brands) ze svých ročních zisků. McDonald přitom zvedl výši dividendy každý rok od roku 1976. Kromě dividend obě společnosti mají schválený program na odkup akcií.

Obě společnosti se poslední dva roky potýkaly s poklesem tržeb po rekordním roce 2013. Negativní vývoj takových kolosů není zcela lehké zvrátit. McDonald v letošním roce poprvé za 40 let v USA zavřel více restaurací, než otevřel. Z výše zmiňovaným boomem IPO ve fast food odvětví také budou obě společnosti čelit možnému odlivu zákazníků k nové konkurenci.

Proti negativnímu vývoji se McDonald snaží bojovat zjednodušením menu, zavedla snídaně celý den. V některých testovacích restauracích zavádí domácí rozvoz, popřípadě testuje nové prémiové burgery. V třetím čtvrtletí 2015 McDonald ukázal, že aspoň část zafungovala. McDonald překonal očekávání analytiků a reportoval 1,40 USD proti odhadovaným 1,09 USD, přes další pokles tržeb o 5 % z 6,99 na 6,62 miliardy dolarů za čtvrtletí. Prodeje mimo US vzrostly o 1,9% po vice jak dvou letech poklesů.

Same store sales je indikátor, který se využívá pro retail industry. U obchodů, které jsou otevřeny déle než rok, indikuje, jestli zde je zvýšení nebo pokles tržeb. Tento indikátor pomáhá rozlišit, jestli zvýšení tržeb je na základě nově otevřených prodejen nebo zvýšení poptávky po daném zboží ve starých prodejnách. Ty se zvýšili v po dvou letech v US o 0,9 % a celosvětově o výborné 4 % v porovnání s 2 % u Yum! Brands.

Na základě těchto výsledků cena akcie povyskočila o vice jak 10 % a pro letošní rok se akcie zhodnotili o 21,91 % což je úctyhodný výkon u takto velké korporace o to více v porovnání s jedna půl procentním zhodnocením indexu S&P 500. Momentálně PE je 24,71, což je pod průměrem odvětví, ale pro takový kolos, který má omezenější prostor k rozšiřování než konkurence, je to přesto vysoké číslo. Navíc tento výsledek stále není předurčením dlouhodobějšího obratu.

 

Výše jsem zatím zmiňoval převážně společné charakteristiky obou společností. Jejich velký rozdíl je v operační marži (McDonald 27,40%, Yum! Brands 10,90%).  PE ratio je 24,71 u McDonald proti 34,73 u Yum! Brands. Price to book ratia jsou u obou společností poměrně vysoké, což je zapříčiněno jejich business modelem. Price to sales je „rozumnější“ u Yum! Brands 2,38 vs. 4,10 u McDonalda, což je zapříčiněno lepší marží McDonaldu. Obě společnosti stále otevírají nové provozovny, přičemž v množství vede díky portfoliu více značek Yum! Brands (1300 vs. 800). Obě společnosti jsou rozumně zadluženy, což prospívá Yum! Brands, které stále mají větší prostor pro své jednotlivé značky k rozšíření.

Přestože obě společnosti jsou dobře zavedené, tak se mi shodně zdají poměrně předraženy. Akcie McDonaldu se odchýlila od svého dlouhodobého PE ratia 20. Navíc obratu vývoje není zcela potvrzen a značka může v Americe stále slábnout s příchodem nové konkurence. Další vývoj akcii McDonaldu převážně záleží na tom, jak se mu povede zamezit úbytku prodejů v USA a zároveň se rozšiřovat v Asii. Yum! Brands na druhou stranu mají tu výhodu, že jejich jednotlivé značky nejsou po světě zavedeny v takové míře a mohou se více soustředit na jejich rozšiřování, což také mají v plánu, převážně v Číně a Indii. Tento předpoklad je v ceně akcie započítán jejím větším oceněním.

Momentálně se mi jeví jako vítěz dlouhodobý investor, které tyto tituly má již ve svém portfoliu. Z tohoto důvodu se také podíváme na další možnost investice do Fast food industry.

Vývoj akcií MCD (žlutá), YUM (modrá) S&P ( červená) Zdroj: Yahoo Finance

Oblíbenost ETF u investorů stále stoupá, neopomenu také zmínku o těchto instrumentech. Fast food společnosti můžeme najít ve větším zastoupení ve třech ETF. V každém z těchto ETF je však restaurační sektor reprezentován jen několika společnostmi a nejedná se vždy pouze o fast foody, což přispívá k lehké diverzifikaci, přestože restaurační odvětví je společně úzce spojeno. Název každého ETF nám také napoví, na jaké další odvětví je ETF zaměřeno. Dále uvádím vždy název ETF, název společnosti a její procento zastoupení v daném fondu.

  • PowerShares Dynamic Food & Beverage Portfol (PBJ)

ETF je dále doplněno o výrobce nápojů jako je Coca – Cola, Pepsi přes Kraft Heinz (kečup, fazole) až Cal-Maine Food výrobce vajec.

  • PowerShares Dynamic Leisure and Entertainme (PEJ)

Kromě restaurací v ETF také naleznete společnosti zaměřené na zábavní průmysl včetně zábavních center, kasin a hotelů a také zábavních show jako je  Wrestling až po filmová a televizní společnosti jako Time Warner, Walt Disney, AMC Network.

  • Vanguard Consumer Discretionary Fund (VCR)

ETF je dále doplněno o další akciové tituly, jež jsou závislé na poptávce spotřebitelů, jako jsou hoteliéři, prodejci auto dílů, cestovné kanceláře a další.

Další rozvoj fast food industry je do jisté míry výzvou a dá se předpokládat spíše v Asii, svítící cedule na dlouhých tyčích v blízkosti dálnic se žlutými oblouky, hamburgery nebo kuřaty rozhodně nezmizí, stejně tak jako další podniky nacházející se v centrech turistického ruchu, proč tedy nediverzifikovat dlouhodobé portfolio některou z těchto společností.

Autor: Petr Filka

Přečtěte si také