Ve vyspělých zemích bylo ovšem oživení pouze mírně a předchozích úrovní aktivity ve výrobním sektoru stále dosaženo nebylo, viz následující graf:

Zdá se tedy, že vyspělé země čelí nevyhnutelné deindustrializaci a měly by si tak položit otázku, čím průmysl nahradí. V první řadě se nabízí možnost expanze v oblasti nových technologií. Jak ale ukazuje následující graf, v USA, eurozóně, Velké Británii a Japonsku jako celku nedochází k nijak prudkému růstu přidané hodnoty v tomto sektoru a zaměstnanost zde spíše stagnuje:

Zbývají tedy sofistikované služby jako podnikatelské a finanční služby. Nebo služby nesofistikované a stavebnictví. Jaký je skutečný vývoj? Pohled na vývoj přidané hodnoty a zaměstnanosti v jednotlivých sektorech naznačuje, že výrobní sektor je nahrazován zejména službami s nižší přidanou hodnotou, jakou jsou služby v domácnosti, doprava či volný čas. Pokud by ale tento trend pokračoval a výrobní sektor s vyšší přidanou hodnotou byl nahrazován aktivitami s přidanou hodnotou nižší, budou se vyspělé země jako celek v globálním měřítku posouvat směrem k ekonomikám s nižší přidanou hodnotou ekonomické aktivity.

Poslední graf ukazuje, že ztráta podílu, který mají země OECD na globálním výrobním sektoru, je přirozená, protože v těchto zemích nalézáme mnohem vyšší jednotkové náklady práce. Celosvětově se tyto náklady nachází na méně než 70 % nákladů vyspělých zemí a ve světové ekonomice mimo zemí OECD na necelých 30 %:

Je také pravděpodobné, že popsané změny ve struktuře ekonomik zemí OECD budou doprovázeny velmi ostrou vzájemnou konkurencí. Ta se pravděpodobně projeví zejména v nově nastavených pravidlech na trhu práce, v oblasti zdanění, protekcionismu a u měnových kurzů. Země, které budou v tomto konkurenčním boji zaostávat, to citelně pocítí na svém hospodářství.