Laura Morch Andersen a její kolegové tvrdí, že podobné systémy motivující k přesunu poptávky během dne snižují celkovou potřebu výrobních kapacit a zároveň zvyšují celkovou poptávku po elektrické energii. Kapacity totiž musí být nastaveny tak, aby uspokojily poptávku i během špičky. Pokud se ji podaří snížit, je možné omezit i velikost výrobních kapacit a se spotřebitelem se podělit o úspory. 

Zdroje jako větrné či sluneční elektrárny se neřídí tím, jaká je právě poptávka po elektřině, ale počasím. To znamená, že roste potřeba přesunu poptávky do doby, kdy tyto zdroje vyrábí největší množství elektrické energie. A podle ekonomů k tomu může sloužit stejný systém motivace zákazníků. 

Například v Kalifornii je velká část elektrické energie generována solárními elektrárnami a pro vyrovnání rozdílu mezi poptávkou a nabídkou jsou většinou používány elektrárny plynové. Ty tak nabíhají s příchodem noci a jsou vypínány ráno, když roste produkce solárních elektráren. V takové situaci by bylo možné využít cenových signálů a motivace k tomu, aby klesla celková potřebná kapacita plynových elektráren. A vyhlazení poptávky by také přineslo snížení nákladů spojených s rychlým náběhem těchto zdrojů na plný výkon a poté jejich rychlého vypínání. 

Laura Morch Andersen na základě dánského experimentu tvrdí, že popsaný systém motivace k přesunu poptávky může skutečně generovat významné úspory. Pokud by pak zákazníci dostávali odměny za to, že během špičky výkonu obnovitelných zdrojů zvednou vlastní spotřebu, pomohlo by to financovat kapacity k uskladnění elektrické energie (tedy zejména baterie). Celkově by pak nastal posun k systému s vyšší spotřebou elektrické energie, ale menší potřebou zdrojů, protože ty stávající by byly využity efektivněji. 

Zdroj: VoxEU