Ekonom si všímá, že banka Walls Fargo nedávno oznámila, že podle její studie ztratí v USA v následujících letech své zaměstnání asi 200 000 bankéřů. Půjde o lidi z jednotlivých poboček bank, back office, call center a z dalších oblastí. Celkově půjde o pětinu až třetinu celkových pracovních míst v odvětví. Globalizace a automatizace se tak podle ekonoma začne dotýkat mnoha lidí v Severní Americe a Evropě, kteří nepracují v továrnách. Nové technologie například umožní „talentovaným cizincům“ v nějaké vzdálené zemi poskytovat služby, které dříve museli poskytovat lidé sedící přímo v kancelářích.

Nejrychleji rostoucím segmentem na trhu se softwarem je zase podle Baldwina robotické automatizování procesů (RPA), které umožňuje strojům pozorovat určité procesy a pak je kopírovat. Tyto a podobné technologie prudce zrychlí práci průmyslových robotů. To se bude projevovat i na úrovni globalizace. Ta byla doposud tažena lineárním zlepšováním naší schopnosti přepravovat zboží po celém světě, nyní ale nastává „exponenciální“ období tažené umělou inteligencí a od ní odvozenými technologiemi.

Nové období přináší podle ekonoma příslib zářné budoucnosti spojené s „férovější prosperitou a lidštější společností“. Existuje ale nebezpečí ve formě protestů namířených proti popsaným změnám. Ty totiž mohou otřást základy, na kterých stojí současná střední třída v Severní Americe i Evropě. Současný kapitalismus totiž stojí na vytváření stabilních pracovních míst, což ale mohou nové technologie úplně narušit. V minulosti jsme se naučili, jak se na úrovni celé společnosti vypořádat s průmyslovou revolucí, ale šlo o dlouhotrvající proces. A bylo by chybou domnívat se, že nyní jsou stejně jako tehdy ohrožena zejména pracovní místa ve výrobním sektoru.

Změny přicházejí rychle a „stará pravidla fungovat nebudou“. Tvrdilo se například, že obranou proti robotům je vyšší vzdělání. Nicméně podle ekonoma jde o omyl, protože „dnešní roboti toho umí opravdu hodně“. Nemá tak smysl snažit se jim konkurovat, řešením je přesun do sektorů a oblastí, kde se vyžaduje lidský kontakt. Vše je ale dobré vnímat jako příležitost, kdy roboti budou nakonec dělat všechnu špinavou a nezajímavou práci. Problém nastane zejména ve chvíli, kdy se vlastnictví robotů dostane do rukou koncentrovaných elit.

Nová situace bude podle Baldwina každopádně vyžadovat přerozdělení příjmů a přidané hodnoty, kterou roboti vytvořili. Ale ne v tradičním slova smyslu - tedy například prostřednictvím nepodmíněného univerzálního příjmu. Nejlepším řešením je vyšší ohodnocení toho, co lidé budou nadále dělat. Za příklad ekonom dává srovnání číšníků v Německu a v Keni s tím, že v první zemi jsou mnohem lépe ohodnoceni i přesto, že jejich produktivita není výrazně vyšší. Lidé by navíc měli získávat příjmy i za činnosti, které nyní takto ohodnoceny nejsou – například za výchovu dětí.