Proč nejsme tím, kým jsme se narodili (psychologie nejen pro investory)

31.10.2010 | Univerzita | 2615x Přečteno | 5 Komentářů

Vždy mě přitahovala psychologie jako věda a ze složitosti mezilidské komunikace se mi tajil dech. Část svého života jsem věnoval četbě psychologických knih a také knih o náboženství, vždycky mě přišlo, že tyto dvě věci spolu souvisí. Posupně jsem pochopil, že náboženství není nic pro mě, ale nikdy jsem neodsuzoval nikoho, protože je věřící, nebo mu víra pomáhá. Věřím tomu, že pokud věříme, že nám něco pomůže nebo nám to dá sílu, tak to skutečně pomůže, protože víra hory přenáší. Já však nejsem z těch, kteří by něčemu byli schopni slepě věřit. Než něco přijmu za své, musím si ověřit funkčnost. Než začnu psát dál, nabídnu Vám jednu univerzální pravdu, jejíž funkčnost si můžete kdykoliv ověřit.

Nejprve si uvědomte, jak se právě cítíte…

A teď si uvědomte, že máte ohromné štěstí, že žijete právě tady, v této době v této zemi a že je pravým požehnáním, že můžete plně využívat všechny technologie, které lidé vymysleli a které jsou Vám teď k dispozici. Uvědomte si, jak je krásná tato planeta, že se Vám nabízejí nekonečné možnosti jak naložit se svým životem. Buďte za tyto dary vděční, prociťte vděčnost každou částí své bytosti a uvědomte si, že vděčnost je pocit, který vás osvobozuje. V tomto stavu vděčnosti chvíli setrvejte a vybavujte si další věci, za které můžete být v životě vděční…

Jak se cítíte teď?

Pocit přijetí a pozitivní nálada nemůže odolat vděčnému srdci. Ten kdo je vděčný musí být zákonitě šťastnější než ten, který vděčný není. Uvědomění si vděčnosti nám (lidem) přináší pozitivní pocit, ať už jste kdekoli nebo ať už se cítíte jakkoli. Je to prostě univerzální princip, kterému rozumím a kterého jsem schopen reálně využít. Není to slepá víra ve vzdušný zámek, je to prostě nezvratný fakt. Takovéto principy se snažím v životě hledat a na nich se snažím stavět sám sebe a své poznání o psychologii a víře.
 

Jak se z nás stala osobnost, jakou dnes jsme
Každý z nás když se narodil, byl jako nepopsaný list papíru. Neznal a neměl žádné předsudky, z ničeho se neobviňoval a neměl pocit méněcennosti nebo nadřazenosti nad ostatními lidmi nebo dokonce tvory. My dospělí všechny tyto „vlastnosti“ máme. Z jakého důvodu je máme, a jsou nám vůbec k něčemu dobré?

Když jsme se narodili, byli jsme nekonečně šťastní, aniž bychom věděli co je štěstí. Jako děti jsme existovali a prožívali události tak, jak byly a nijak je nehodnotili, byly jsme pouze přítomni v současném okamžiku a to nás činilo šťastnýma. Bylo tomu tak proto, že jsme neznali svět předsudků a obav dospělých lidí. Myslíte si, že dospělí lidé vidí svět takový jaký skutečně je? Z kolika úhlů pohledu se umíte podívat na jednu a tutéž událost? Pokud jste pozorní pozorovatelé světa a máte otevřenou mysl (což je předpoklad úspěšného investora), určitě si uvědomujete, že žijete v zajetí jistých názorů, postojů, ideálů, předsudků a hodnot. Souboru všech těchto faktorů se podle Toltéků souhrnně říká sny. Každý z nás žije v nějakém snu a právě tento sen je příčinou životní nespokojenosti a strádání. Proto pokud chcete žít naprosto šťastný a svobodný život, musíte se zbavit svého snu.

Aby se dospělý člověk mohl zbavit snu, nebo alespoň nakouknout za jeho hranice musí pochopit, jak funguje jeho mozek, a jak se jeho sen vytvořil.

Žádný rodič nemůže vychovat dítě, aniž by mu nepředal část svého snu. Tím jak nás vychovávali, se v nás postupně vytvářel sen. Nejprve nám byly předány sny od našich nejbližších (rodina), později sny kamarádů, učitelů, známých, ale i médií a dalších ovlivňovatelů. Naše okolí se nás snažilo formovat do podoby vyhovující jejich představám. V podstatě se jedná o brainwashing. Zářivým příkladem jsou reklamy, kultura a životní styl, ty se dostaly do našich hodnotových vzorců a my je přijali. Aby se tak stalo, museli jsme se vzdát části své osobní svobody. Tím jak jsme byly formování okolím, jsme přicházeli o stále větší část osobní svobody, až nakonec zbyla pouze iluze svobody. Došlo totiž k tomu, že věříme v osobní svobodu a přitom žijeme ve snu a představách. Pokud tedy chceme být opravdu svobodní, musíme získat pohled na svět bez zaujetí a hlavně bez snu.

Vidět svět takový jaký skutečně je
Jak mluvíte sám se sebou? Obviňujete se? Nebo spíš svalujete vinu na druhé? To jak mluvíme sami se sebou, jak vnímáme své emoce nebo jaký životní scénář žijeme, by vydalo na celou knihovnu. Určitě stojí za to přečíst si knihy o transakční analýze, kvůli hlubšímu pochopení mezilidské komunikace a životních scénářů („osudů“). V každém případě než zde nadhodím několik nejčastějších životních scénářů, ve kterých lidé obyčejně žijí, připomenu základní principy lidské komunikace.

Když spolu dva lidé mluví, v podstatě se jedná o rozhovor šesti osob. Osobnost každého člověka se totiž skládá ze tří částí (eg), je to rodič, dospělý a dítě. Dítě nás, v případě snahy získat ztracenou svobodu, bude zajímat nejvíce. Rodiče pro jednoduchost přetransformujeme do role soudce a o dospělého se teď starat nebudeme, i když je velice důležitý, protože umí logicky myslet.

Nejsme svobodní, protože náš soudce udržuje dítě v roli oběti. Proto je soudce naším největším nepřítelem a musíme v sobě najít bojovníka, který vliv soudce na dítě odstraní a umožní dítěti volně žít a být samo sebou, být svobodné. Svoboda tedy znamená, že jsme tím, kým skutečně jsme a ne tím, kým chce naše okolí, abychom byli. Svobodný člověk má otevřenou mysl bez pocitu, že musí neustále něco hodnotit a něčemu se přizpůsobovat.

V dalším díle psychologie obchodníka se podíváme na lidské scénáře a na dítě v roli oběti.